Dřevostavby v Evropě: skutečný posun ve stavebnictví, nebo jen dobře prodávaný trend?

Evropa dnes ve stavebnictví řeší několik akutních problémů: vysoké náklady na výstavbu, nedostatek dostupného bydlení a zpřísňující se tlak na energetickou i emisní stopu budov.

Nová směrnice EPBD už neřeší jen spotřebu energie při provozu, ale postupně i emise vznikající v celém životním cyklu stavby. Právě v tom spočívá skutečný evropský posun: nejde o to, že by dřevo mělo nahradit beton a zdivo, ale o to, že se ve stavebnictví víc řeší emise, materiály a efektivnější způsob výstavby.

Dřevo se proto v této debatě objevuje jako jedna z možností, jak část emisní zátěže stavebnictví snížit — ne jako symbol, ale jako jedna z reálných cest.

Evropa (zatím) nejde jedním směrem

Sever a západ Evropy jsou v tomto směru dál než jih. Částečně to souvisí i s tím, že právě ve Skandinávii je dřevo přirozeně dostupnější surovinou — ve Finsku tvoří lesy 73,7 % rozlohy země a ve Švédsku 68,7 %. Ještě důležitější ale je, že některé státy už změnily způsob, jak o nových budovách uvažují. Ve Švédsku se u novostaveb sleduje klimatický dopad, Francie u nové výstavby řeší vedle energie i uhlíkovou stopu v celém životním cyklu a Finsko dlouhodobě podporuje využití dřeva ve veřejné výstavbě. Také Německo ukazuje, že nejde jen o okrajové téma: podíl dřevostaveb u nových obytných budov tam už přesáhl 24 %.

Dřevostavby v Česku: potenciál ano, průlom zatím ne

Podle dat Českého statistického úřadu bylo v roce 2024 dokončeno 14 013 rodinných domů, z toho zhruba 1 906 s dřevěnou konstrukcí. Jejich podíl tak činil 13,6 %, tedy o něco méně než 14,6 % v roce 2023.

Celkově v Česku byl podíl dřevostaveb na nových rodinných domech za posledních 20 let spíše stabilní a nikdy výrazně nepřesáhl 15 % (počtem nepřekročily 3 000 ročně). I když byl trh zatím spíše konzervativní, stát začíná vytvářet podmínky pro větší rozvoj. Státní surovinová politika pro dřevo si klade za cíl dosáhnout do roku 2035 25% podílu rodinných dřevostaveb - Pro srovnání: Finsko si pro rok 2025 stanovilo cíl, aby dřevo tvořilo 45 % nové veřejné výstavby.

A od srpna 2025 vstoupila v platnost upravená požární norma ČSN 73 0802, která zjednoduší navrhování vícepodlažních dřevostaveb až do výšky 22,5 metru. Toto je důležitá změna, protože právě přísné požární předpisy dříve brzdily výstavbu vyšších dřevěných domů.

Proč se tedy o dřevu tolik mluví? 

Dřevo je teď v debatě hlavně proto, že stavebnictví hledá rychlejší, přesnější a méně náročný způsob výstavby. Pomáhá tomu prefabrikace, tlak na nižší emise materiálů i snaha o modernější stavební procesy. Zároveň ale platí, že kolem dřevostaveb vzniká i dost zjednodušených slibů. Třeba to, že jsou automaticky levnější. V praxi cenu výrazně ovlivňuje standard domu, míra prefabrikace, náročnost projektové přípravy i to, co všechno je v ceně vůbec započteno. 

“Dřevo samo o sobě nic nespasí. Záleží na kvalitě návrhu, původu materiálu, provedení stavby i tom, jak se zvládnou věci jako požární bezpečnost nebo akustika. A zatímco u rodinného domu je situace jednodušší, u větších bytových a veřejných staveb do hry vstupují i normy, pojištění, financování a zkušenosti celého trhu, “komentuje situaci Luděk Lošťák, ředitel společnosti Comfort Group.

Dřevo má své místo, ale není to univerzální odpověď na všechno

U nás je toto odvětví stále spíše segmentem s výraznějším rozvojem. Aby dále meziročně rostl, bude nutné, aby se potkala změna norem, kapacit, know-how a ochoty trhu.

Odbýt dřevostavby jako módu by ale bylo stejně zkratkovité jako je nekriticky oslavovat. V evropském kontextu jde spíš o jednu z viditelných větví širší proměny stavebnictví — směrem k prefabrikaci, k hodnocení emisí v celém životním cyklu a k většímu tlaku na efektivitu.

Autor článku: Pavel Jartym